Diabetická ketoacidóza (Diabetic ketoacidosis, DKA) představuje akutní, život ohrožující metabolickou pohotovost charakterizovanou biochemickou triadou hyperglykémie, ketonémie a metabolické acidózy s vysokým aniontovým gapem (high anion gap metabolic acidosis). Tento stav primárně vzniká na podkladě absolutního či relativního nedostatku inzulínu a souběžného nadbytku kontraregulačních hormonů (glukagon, katecholaminy, kortizol a růstový hormon) 1,2.

Klinická doména (Clinical Domain) Charakteristika a diagnostické parametry (Characteristics & Parameters)
Hlavní biochemická triáda Ketonémie ≥3,0 mmol/L, glykémie >11,0 mmol/L, venózní pH <7,3 nebo HCO3- <15,0 mmol/L 1
Gold-standard vyšetření Kapilární beta-hydroxybutyrát, venózní krevní plyn (VBG), sérová elektrolytová a renální bilance
Základní pilíře léčby Agresivní rehydratace (0,9% NaCl), cílená substituce draslíku, kontinuální fixní infuze inzulínu (0,1 j/kg/h) 1,2
Postup managementu diabetické ketoacidózy (Diabetic ketoacidosis management pathway) 1 Zhodnocení a resuscitace tekutin Zahájení infuze 0,9% NaCl a posouzení stavu vědomí a vitálních funkcí. 2 Kontrola kalémie a substituce draslíku Ověření hladiny sérového K+ před podáním inzulínu (nikdy nezahajovat inzulín při K+ <3,5 mmol/L). 3 Podání fixní dávky inzulínu (Fixed-rate insulin) Kontinuální infuze solubilního inzulínu rychlostí 0,1 jednotek/kg/hod. 4 Prevence hypoglykémie a clearance ketonů Přidání 10% glukózy při poklesu glykémie pod 14 mmol/L za současného pokračování inzulínu.

Diagnostická kritéria dle britských doporučení (UK JBDS Guidelines)

K jednoznačnému stanovení diagnózy diabetické ketoacidózy musí být přítomny všechny tři následující složky 1:

  • Ketonémie (Ketonaemia): Hladina beta-hydroxybutyrátu v krvi ≥3,0 mmol/L (případně významná ketonurie >2+ na diagnostických proužcích v moči).

  • Hyperglykémie (Hyperglycaemia): Krvní glykémie >11,0 mmol/L (200 mg/dL) nebo již známý diabetes mellitus v anamnéze (poznámka: u euglykemické DKA (euglycaemic DKA) při užívání SGLT2 inhibitorů nebo v těhotenství může být glykémie blízko normy) 1,2.

  • Acidéza (Acaemia): Snížená hladina venózního bikarbonátu (HCO3-) <15,0 mmol/L a/nebo snížené venózní pH <7,3.

Klinický obraz a příznaky (Clinical presentation)

Manifestace rozvíjející se ketoacidózy zahrnuje celou řadu specifických i nespecifických projevů:

  • Polyurie, polydipsie, výrazná celková dehydratace organismu, nauzea, zvracení a generalizovaná břišní bolest (která může imitovat akutní abdomen).

  • Kussmaulovo dýchání (Kussmaul respiration), což je hluboké, usilovné hyperventilační dýchání sloužící jako kompenzační mechanizmus metabolické acidózy, provázené typickým zápachem dechu po acetonu ("po hruškách").

Management a ošetřovatelská péče (Management & Nursing Protocol)

Léčba a ošetřovatelský sled vyžadují přísnou jednotkovou péči a dodržování standardizovaného protokolu 1:

  • 1. Tekutová resuscitace (Fluid resuscitation): Obnova intravaskulárního objemu pomocí 0,9% roztoku chloridu sodného (0.9% sodium chloride; průměrný deficit tekutin činí cca 100 mL/kg). Jakmile glykémie klesne pod 14,0 mmol/L, přidává se 10% intravenózní glukóza rychlostí 125 mL/hod souběžně s 0,9% NaCl, což umožní pokračovat v podávání inzulínu nezbytného pro clearance ketonů 1.

  • 2. Fixní intravenózní inzulínová infuze (Fixed-rate intravenous insulin infusion - FRIII): Podávání solubilního lidského inzulínu konstantní rychlostí 0,1 jednotek/kg/hodinu. Současně je nutné ponechat pacientovu obvyklou subkutánně aplikovanou bazální inzulínovou terapii 1,2.

  • 3. Substituce draslíku (Potassium replacement): Podávání inzulínu aktivně přesunuje draslík do intracelulárního prostoru. Je nutné vynechat substituci při sérovém K+ >5,5 mmol/L, přidat 40 mmol/L KCl do infuzního roztoku při sérovém K+ v rozmezí 3,5–5,5 mmol/L, a odložit zahájení inzulínové terapie, je-li počáteční hladina draslíku pod 3,5 mmol/L 1.

  • Ošetřovatelský monitoring (Nursing monitoring parameters): Sledování vitálních funkcí (krevní tlak, srdeční frekvence, dechová frekvence, saturace O2), monitorování stavu vědomí (Skóre GCS), hodinová diuréza (zavedení močového katetru při poruše vědomí), hodinové měření kapilární glykémie a pravidelné odběry venózního krevního plynu a iontů každé 2 až 4 hodiny.

Související témata (See also)